2010-02-02 / Aromatické oleje a destilace vodní parou
Původ destilace s jistotou neznáme. Předpokládá se, že podobně jako mnoho dalších
obdobných metod pochází z Východu, a to buď z Indie, Persie nebo starověkého Egypta. Jediný známý olej, jenž byl s určitostí destilován, byl terpentinový olej z borovice (Pinus spp.). Ani žádný ze známých historiků Herodotos (484–425 př. n. l.) nebo Plinius (23–79 n. l.) se o jiném aromatickém oleji nezmiňují. Pravděpodobně proto, že od původního objevu až do raného středověku byla destilace v první řadě využívaná k výrobě destilovaných vod, a aromatické oleje byly pouhými vedlejšími produkty.
První popis destilace skutečných esenciálních olejů uvedl ve svém díle Opera omnia katalánský doktor Arnaldo de Villanova (1235 př.n.l.-1311 př.n.l.). Ten popsal destilaci šalvěje a rozmarýny. Jeho dílo o léčebných účincích destilovaných vod a olejů bylo tak přesvědčivé, že se „umění destilace“ s nadšením začala věnovat celá Evropa, a stalo se specialitou středověkých i novověkých evropských lékárníků. Termín „esenciální olej“ pochází od švýcarského myslitele Bombastuse Paracelsuse von Hohenheima (1450-1534 n.l., v knize Liber De Arte Distillandi) a Adama Lonicera (1528-1586 n.l., v knize Kräuterbuch).
Celý článek najdete v časopisu Svět Botanicus. Stáhněte si ho přímo zde.
Staňte se členem Klubu Botanicus a časopis dostanete každé dva měsíce do své mailové schránky. Registrujte se nyní.