Zeleninová zahrada

Pěstování zeleniny má dlouholetou tradici. Jak ukazují paleontologické nálezy, řada zeleninových druhů byla známa již v neolitu, například mrkev (Daucus sp.) či pastinák (Pastinaca sp.). První písemné zmínky dokládají, že už staří Římané, Egypťané a Babyloňané kultivovali například zelí (Brassica sp.,  mrkev (Daucus sp.), česnek (Allium sp.), salát (Lactuca sp.), mangold (Beta sp.) či šťovík (Rumex sp.). O rozvoj pěstování zeleniny u nás se velkou měrou zasloužily mnišské řády jako byly například Benediktini. Klášterní zeleninové zahrady měly často jednoduchý, formální tvar. Práce na zahradě a pěstování rostlin představovaly velmi významnou činnost. Římský císař Karel I. Veliký vydal spis, který obsahoval více než sedmdesát druhů rostlin pro kultivaci. Téměř dvě desítky z nich tvořila právě zelenina. 
Mezi nejdéle využívané druhy zeleniny u nás patří křen (Armoracia sp.), česnek (Allium sp.) a zelí (Brassica sp.). Zelenina, spolu s obilninami, luštěninami a okopaninami, tvořila důležitou součást  kuchyně. Tak, jak zájem o konzumaci zeleniny vzrůstal, byla snaha stávající sortiment rozšířit a vylepšit. Proto vznikaly různé krajové odrůdy, zejména v oblastech s dobrými pěstebními podmínkami  jako byla Polabská nížina, Mělnicko, Plzeňsko, Podyjí a jiné.  Věhlasu tak získalo například znojemské zelí, všetatská cibule či malínský křen.
Naše zeleninová zahrada je navržena v jednoduchém obdélníkovém tvaru. Záhony jsou uspořádány do pruhů, které jsou uprostřed přerušeny širší zatravněnou cestou. V jejím středu jsou vysazeny jabloně (Malus sp.) tvarované do ploché stěny. Návštěvníci zde mohou vidět vícero odrůd jednotlivých druhů zelenin (mezi nimi i staré odrůdy, které jsou dnes již těžko k dostání).
Mezi tradičními druhy zeleniny jako je mrkev setá (Daucus carota L.), salát hlávkový (Lactuca sativa L.), hrách setý (Pisum sativum L.), cibule kuchyňská (Allium cepa L.), pór zahradní (Allium porrum L.) či paprika roční (Capsicum annuum L.) aj. pěstujeme také druhy méně známé jako je například lilek jedlý (Solanum melongena L.), mochyně peruánská (Physalis peruviana L.), artyčok kardový (Cynara cardunculus L.) nebo podzemnice olejná (Arachis hypogaea L.). Zajímavostí je tuřín, botanicky brukev řepka tuřín (Brassica napus L. var. napobrassica L.), lidově zvaný též kolník či kvačka, jež byl ve středověku jednou z nejvíce pěstovaných plodin. Jemu podobná je vodnice (Brassica rapa L. var. rapa), která je oblíbená zejména ve Francii a Anglii. U obou zelenin se využívá bulva.
Velkou část zeleninové zahrady doposud tvořila výsadba asi 140 různých odrůd rajčat (Solanum lycopersicum L.), které se liší tvarem, chutí i barvou (od bílé, růžové, oranžové, zelené až po červenou, černou či kombinaci více barev).