Sad rakytníku řešetlákového

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) je stejně jako ostatní rostliny v našich zahradách pěstován za přísných ekologických podmínek na ploše o celkové rozloze 2 ha. Tento opadavý trnitý keř původem z Ruska je velmi odolný, nenáročný, snáší zasolení a roste v široké škále klimatických podmínek. Slovo hippophae je řeckého původu a v překladu znamená třpytící se kůň. Je to prý proto, že zvířata, jež se pásla v oblastech, kde rostl rakytník, velmi dobře prospívala a jejich srst měla lesklý nádech. Rakytník je dvoudomý, a proto je pro získání plodů potřeba mít alespoň jednu samčí a několik samičích rostlin. Je významnou dřevinou, jež je schopná vázat v kořenech dusík a tím obohacovat půdu.  Jako u jedné z mála rostlin se dají využít všechny její části, tedy kořen, kůra, listy, květy, plody, semena a také dřevo. To se dříve používalo například k výrobě hůlek, držadel, kulečníkových koulí, dýmek apod. Z mladých výhonků a listů se dříve získávalo černé barvivo.  Jeho bobule jsou bohaté na řadu vitamínů (zejména C, A a P), aminokyseliny, pektiny, třísloviny, minerály a další cenné látky. Využívají se mimo jiné k přípravě džusů, šťáv, džemů, likérů, vína a také k získávání kvalitního oleje, jež a je důležitou součástí řady léků.
Plody dozrávají koncem léta až začátkem podzimu, ale na keři vydrží až dlouho do zimy. Jsou měkké a ne příliš snadno se z větviček sbírají, snadnější je nechat je zmrznout a teprve poté je posbírat. Rakytník se velice snadno vegetativně množí, vytváří totiž kořenové výhony, které lze, nejlépe v zimě, od vzrostlého keře oddělit.