Orientální zahrada

Umění orientálních zahrad patří k nejstarším na světě, vždyť první tyto zahrady vznikaly v Číně na počátku 1. tis. př. n. l. Jsou chápány jako krajinné obrazy, které mají rytmus, vyhýbají se symetrii a kombinují prvky, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale jako celek působí harmonicky. Nepostradatelnými komponenty orientálních zahrad jsou hory, protože Číňané je vždy obdivovali, s oblibou na ně vystupovali a přitom k nim pociťovali úctu. V zahradách je symbolizují umělé kopce a vybrané kamenné solitéry nebo skupiny kamenů.
Kromě kamenů jsou živým a esteticky významným elementem orientálních zahrad také pro ně  typické rostliny, mezi které patří andělika čínská (Angelica chinensis L.), boubelka velkokvětá (Platycodon grandiflorum  (Jacq.) A.DC ), šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis Georgi) a stromy jako jsou například borovice černá (Pinus nigra Arnold), jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.), metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides Miki ex Hu & W.C. Cheng), korkovník amurský (Phellodenron amurense Rupr.) a mnoho dalších překrásných rostlin.