Klášterní zahrada

Zahrada je inspirována středověkými klášterními zahradami, které měly ryze praktický význam a sloužily tedy k hospodářským účelům příslušného kláštera. Pro tyto zahrady je typická nejen určitá pravidelnost a maximální funkčnost jednotlivých částí, ale také určitý duchovní rozměr, neboť byly pro mnichy rovněž místem meditace a rozjímání. Ve středověku byly kláštery nejen místy vzkvétajícího duchovního života, ale především centry vzdělanosti v mnoha oblastech lidského vědění. Ukrývaly se zde například vzácné knihy, relikvie, rukopisy a kroniky, které poukazovaly na středověký způsob života a myšlení. Tvořilo se zde také umění a kláštery poskytovaly prostor k intenzivní modlitbě. Byly rovněž nazývány "opatrovníky lékařských znalostí". S největší pravděpodobností si toto označení kláštery zasloužily právě díky pěstovaným léčivým rostlinám. Podle dochovaných zpráv a plánků je zřejmé, že se většinou jednalo o základní druhy bylin. Mniši je používali pro okamžitou léčbu, kterou byli schopni provádět přímo v klášteře. Na vnitřních plochách klášterů, které byly původně travnaté, byly pěstovány léčivé byliny a různé druhy užitkových rostlin. Vzniklé zahrady prolínaly pískové nebo kamenné cesty, záhony bývaly lemovány zimostrázem obecným (Buxus sempervirens L.), a to nejen díky jeho stálezelenému habitu, ale i pružnosti, pomalému růstu a schopnosti zdůraznit hranice a čisté linie. Tento poznatek jsme využili při zakládání uzlové zahrady v přední části pozemku. Rostlinnou kostru zahrádek tu tvoří právě zimostráz obecný. Vnitřní plochy jsou osázeny bylinami, jež se pravidelně splétají a vytvářejí tak ornamenty různých tvarů a velikostí. Pro královské a měšťanské zahrady tohoto období jsou typické pergoly, květinová zákoutí, lavičky a sedátka porostlá trávou nebo aromatickými bylinami. Klasickou plodinou vysazovanou do těchto drnových (bylinných) laviček byl vytrvalý heřmánek římský (Anthemis nobilis L.), který výborně odolává sešlapávání. Na naší stejně funkční lavičce je použita poléhavá mateřídouška kmínová (Thymus herbabarona Lois.).
Klášterní zahrady byly často součástí obrazů. Jedním z typických námětů této doby je Panna Marie s Jezulátkem v náručí, sedící na travnaté lavici. Tímto se vysvětluje, proč byly klášterní zahrady známy jako zahrady "mariánské".
Jednou z velice oblíbených okrasných rostlin klášterních zahrad byla růže (Rosa sp.). Nevíme přesně, kdy jejich pěstování začalo. Pravdou však je, že se růže objevují nejen na antických palácových malbách na Krétě (1600 př. n. l.), ale i na raných egyptských hrobkách. Stříhaní a řez růží jsou popsány již ve spisech Theoprasových. Byli to pravděpodobně Římané, kteří přivezli růže do dalších částí Evropy. Nejstarší známou pěstovanou růží byla Rosa gallica L. var. officinalis. Růže se též stala oblíbeným symbolem, který se objevoval na četných obrazech a v básních. Růže jsou v naší klášterní zahradě vysázeny u dřevěné obloukovité pergoly. Jedná se o staré odrůdy růží keřových (´Queen Of Denmark´, ´Madame Hardy´, ´Celsiana´, ´Seagull´) a popínavých (například ´Alexander Girault´, ´Altissimo´, ´Crimson Shower´, ´Easleas Golden Rambler´,  ´Felicite Et Perpetue´, ´Mme Alfred Carriere´,´ Sombreuil Clg´). Vedle růží byly oblíbené i okrasné květiny, které rostou na bočních záhonech podél celé zahrady. Za zmínku stojí i byliny využívané k barvení látek, jako třeba světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.), rezeda žlutá (Reseda lutea L.), a dále pak byliny sloužící k výrobě likérů, například routa vinná (Ruta graveolens L.) či ločidlo obecné (Ferula communis L.). Především v době květu jsou nepřehlédnutelné vyvýšené levandulové záhony.
Do Jižní Ameriky v dobách Aztéků se podíváte s naší kolekcí dvanácti druhů slunečnic. Aztékové ze slunečnicových semen mleli mouku a lisovali olej, využívaný nejen jako potravina, ale i jako olej do lamp.
V takzvaných "bedněných záhonech" ve střední části zahrady jsou vysázeny tradiční odrůdy různobarevných hrachorů (Lathyrus sp.), lichořeřišnic (Tropaeolum sp.)a svlačců (Convolvulus sp.) Středem se táhne zástěna z lip (Tilia sp.), jejíž střední část travnaté plochy byla v šlechtických zahradách využívána ke hrám.