Bylinky a koření

Na plochách bylinných zahrad se pěstují různé druhy rostlin s léčivými účinky, které se poté zpracovávají do kulinářských olejů, octů, kosmetických výrobků, čajů a směsí koření. Záhony jsou uspořádány do pruhů, středem vede cesta, která je dostatečně široká pro obdělávání jednotlivých bylinných políček. Najdeme zde například meduňku lékařskou (Melissa officinalis L.), bylinku s nezaměnitelnou citrónovou vůní, rozmarýnu lékařskou (Rosmarinus officinalis L.), jejíž název je odvozen z latinského ros maris, znamenající v překladu mořská růže, či měsíček lékařský (Calendula officinalis L.), známý zejména pro své antiseptické, antibakteriální a hojivé účinky. Mezi pěstovanými  bylinkami najdeme také heřmánek pravý (Matricaria recutita (L.) Rauschert), lidově nazývaný též kamilka, rumánek či marunka, dále bazalku pravou (Ocimum basilicum L.), jež pochází z Indie a je mimo jiné důležitou surovinou při výrobě tradičního italského pesta – směs bazalky, česneku, piniových oříšků, olivového oleje a sýru. Méně známou bylinou je pelyněk kozalcovitý (Artemisia dracunculoides L.), často nazýván ruský estragon, jehož chuť je oproti běžně používanému estragonu (Artemisia dracunculus L.) více hořká, tento je však odolnější a mrazuvzdorný. Oblíbenou léčivou rostlinou je také šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.), původem ze Středomoří, v Čechách se začala pěstovat asi v 9. století a to zejména v klášterních zahradách, kde patřila k běžné výbavě kuchyně. Ve staročeské kuchyni se šalvěj používala stejně jako dnes například petrželka.