Bílá zahrada

Symbolika barev měla ve středověku své důležité místo. Původní bílé zahrady byly součástí klášterních zahrad a místem, kde mniši nacházeli klid k rozjímání. Bílá barva byla a je zosobněním nevinnosti, čistoty, věčnosti a světla. Bílé růže (Rosa sp.), lilie (Lilium sp.), konvalinky (Convallaria sp.) či hvozdíky (Dianthus sp.) byly často součástí  obrazů s náboženskou tématikou. V pozdějších stoletích se bílá zákoutí či celé bíle řešené pasáže královských zahrad staly módou. Inspirací a symbolem "zahradní dokonalosti" při řešení designu bílých zahrad se v minulém století stala bílá zahrada Sissinghurst v hrabství Kent. Zahradní komplex byl vytvářen od roku 1930 spisovatelkou Vitou Sackville – West a Sirem Haroldem Nicolsonem. Bílá zahrada v tomto komplexu vznikla později během roku 1950 a byla nápadem lady Sackville – West, namísto původního plánu růžové zahrady. Její návrh řešení zahrady byl ovlivněn dílem jedné z největších britských zahradních designerů - Gertrudou Jekyllovou, jejíž uspořádání zahrad mělo určující vliv po celý počátek 20. století.  Zahrady byly zpravidla rozčleněny na několik odlišných monotématických částí (Bílá zahrada, Zahrada růží apod.)
Naše Bílá zahrada vznikla na travnaté ploše, její hranice je lemována tvarovaným živým plotem z habru obecného (Carpinus betulus L.), který ji nenásilně odděluje od ostatních zahrad. Na zeleném pozadí krásně vyniknou bíle kvetoucí keře tavolníků (Spiraea sp.), pustorylů (Philadelphus sp.), kalin (Viburnum sp.), trojpuků (Deutzia sp.) a hortenzií (Hydrangea sp.). Také vytvořené záhony jsou osázeny keři, trvalkami i letničkami s bílou barvou květů, jako například lilie královská (Lilium regale E. Wilson), pivoňka křovitá  (Paeonia suffruticosa Andrews) či wistárie čínská (Wisteria sinensis (Sims) Sweet). Dominantou zahrady je davidie listenová (Davidia involucrata Baillon), dar britské královny Alžběty II. Neformální rozvržení zahrady navozuje pocit romantiky, harmonie a míru. Svým stylem připomíná přírodní zahradu.